Čas na každé dítě
Ve spojené třídě je dětí tolik, že si paní učitelka může sednout vedle každého. Když něco nejde, všimne si toho dřív, než se z toho stane problém.
Jsme malá vesnická škola pod kostelem. Učí se u nás čtyřicet pět dětí ve dvou spojených třídách a jedna mateřinka hned vedle. Méně dětí znamená víc klidu, víc času na každého a pocit, že do školy patří celá rodina i celá vesnice.
Nesnažíme se být největší ani nejmodernější. Snažíme se být místo, kam se děti těší a kde se nikdo neztratí v davu.
Ve spojené třídě je dětí tolik, že si paní učitelka může sednout vedle každého. Když něco nejde, všimne si toho dřív, než se z toho stane problém.
Páťáci přirozeně berou prvňáčky pod křídla. Děti se učí jeden od druhého, drží při sobě a do velké školy odcházejí samostatné a kamarádské.
Vánoční zpívání u kostela, sázení stromů s obcí, vystoupení na obecní slavnosti. Naše škola není ostrov — patří do života Lišákova.
Den u nás neutíká ve spěchu. Ráno se sejdeme v kruhu a popovídáme si, co kdo zažil. Pak se učíme, hýbeme se venku, obědváme z vlastní kuchyně a odpoledne trávíme v družině nebo na kroužcích. Žádné stěhování po obrovské budově, žádné ztrácení se v zástupu.
Pomalý začátek dne. Děti, které přijdou dřív, si čtou, kreslí nebo si jen v klidu povídají, než zazvoní.
Sejdeme se všichni dohromady, řekneme si, co nás čeká, a kdo chce, podělí se o zážitek z domova.
Učení po skupinkách podle ročníku. Mezi tím přestávky venku na zahradě, ať se děti proběhnou.
Vaříme přímo ve škole z čerstvých surovin. Paní kuchařka děti zná a ví, kdo nejí houby.
Pobyt venku, výtvarka, keramika, hra na flétnu nebo sportovní kroužek v tělocvičně obce.
Když k nám přijde nová rodina, slýchám často stejnou obavu: „Není ta škola příliš malá?“ Rozumím tomu. Ale za ta léta vím jistě jedno — dítě, které je viděné a kterému někdo věří, roste rychleji než dítě ztracené ve třiceti.
U nás se starší a mladší míchají, pomáhají si a učí se ohleduplnosti dřív, než ji někdo stihne nazvat předmětem. A když přijde čas přejít na druhý stupeň do města, odcházejí naše děti samostatné a zvyklé mluvit s dospělými na rovinu.
Obědy se vaří přímo u nás z čerstvých surovin, často od místních hospodářů. Děti si vybírají ze dvou jídel a paní kuchařka ráda vyjde vstříc i při dietě.
Ranní družina od sedmi, odpolední do půl páté. Děti tráví čas hlavně venku na školní zahradě, čtou si, tvoří a nikdo nikam nespěchá.
Keramika, flétna, výtvarné tvoření a sportovní kroužek v obecní tělocvičně. Plno není nikdy — na každé dítě se dostane.
Zápis do první třídy probíhá v dubnu, přihlášky do mateřinky v květnu. Než se rozhodnete, přijďte se k nám podívat — klidně i s dítětem během běžného dne.

S koncem školního roku přichází naše tradiční besídka. Děti nacvičují písničky a krátké pásmo, sejdeme se u kostela. Občerstvení zajišťují rodiče, kdo chce přidat ruku k dílu, je vítán.
Číst dál
Děkujeme všem rodinám i sousedům, kteří přispěli. Společně jsme nasbírali pěknou hromadu a výtěžek půjde na nové knížky do čtenářského koutku. Příští sběr plánujeme na podzim.
Číst dál
Vyrážíme společně celá škola — větší i menší. Dopoledne projdeme naučnou stezku, odpoledne nás čeká statek a hospodářská zvířata. Sraz u školy v osm, návrat na oběd.
Číst dálNejlíp školu poznáte, když k nám zajdete během běžného dne. Stavte se klidně i s dítětem, projdeme spolu třídu i zahradu a v klidu si popovídáme. Ozveme se vám ještě tentýž den.